Dominik Běhal, Noli me tangere, 2024, freska na desce, 130 x 100 cm 

Obraz reaguje na tvorbu italských mistrů rané renesance. Noli me tangere (Nedotýkej se mne) odkazuje k tradiční křesťanské ikonografii spojené se vzkříšeným Kristem a klečící Marií

Magdalenou, které se zjevuje poté, co byl ukřižován, a nabádá ji, aby svědčila o tomto zázraku u učedníků, ale aby se ho v prudkosti své zvědavosti nedotýkala. Totožný nápis je na gotickém portálu královské pokladnice v kutnohorském Vlašském dvoře. Autor pracuje malířskou technikou fresky na pevné desce. Dociluje tak autentického výrazu, který prolíná současné malířské vyjadřování s prvky paměťového i hmotného transferu a mimovolné paměti. 

Dominik Běhal, Sphere, 2022, akryl na plátně, 30 x 40 cm 

Dílo Sphere si pohrává s významovou mnohoznačností. Jinotajná zelená koule přítomná na obraze odkazuje na matematický pojem sféry, coby "povrchu koule". Sféra je však také "obal Země" nebo jakéhokoliv vesmírného tělesa, kde platí specifické fyzikální zákonitosti a životní ne-podmínky. Stejně tak je sférou "myšlenková entita" projevující se prostřednictvím zájmu a jeho tematického zacílení. Běhalovo alchymizující "zátiší" tvoří vedle travnaté koule, citace modré florální rozviliny a neurčitého přírodního rámce, který jako by se ve zvětšeném měřítku zhmotňoval ze spirituální imaginativní esence středověkého rukopisu.

Dominik Běhal, The Old Woman Burns the Hut, 2023, freska na desce, 80 x 60 cm 

Významově složité dílo s mnohoznačným názvem metaforicky uchopuje vnímání lidského času ve vztahu k abstraktnímu rozměru věčnosti. Motiv hořícího ornamentu, který "obtéká" černobílou kruhovou rozetu, symbolizuje opětné zavíjení lidského času, který se ve svém horizontu naplňuje. Obraz lze číst jako symbolické vyjádření smrti, která je ale mnohem více nadějí a duchovní očistou nežli úzkostnou trýzní. Autorem zvolené převrstvování fresky se tu přímo fyzicky dotýká dimenze času. 

Richard Štipl, Milenci, 2022, dřevo, klihokřída,
130 x 100 x 70 cm 

Dílo je sochařskou měřítkovou koláží, v níž se tříští adekvátnost polarizační druhové symetrie a vztahové pole mezi dvěma bytostmi se proměňuje v nejistou situaci extatického snu. Různé sochařské materiály a různá povrchová úprava referují o soumeznostech v partnerství. Dvě ruce jakoby vymezovaly osudové pole dramatického vztahu. Vnější sochařská konstelace vypovídá o dynamice a zvratech vnitřním prožitku, který vitálně, či bolestně deformuje tváře soch. Spojení v jednu bytost se zdá být nemožné. Mění se v abstraktní nedosažitelnou ideu, v utopii. 

Richard Štipl, Slitovnice, 2023, dřevo, klihokřída, 150 x 115 x 15 cm 

Ježíše Krista Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev… Některé Bible mají poznámku pod čarou pro slovo "usmíření". Poznámka pod čarou říká, že toto slovo znamená "slitovnice". Mohli bychom tedy větu formulovat i takto: "Jeho (Ježíše Krista) Bůh ustanovil jako slitovnici." Slitovnice byla poklopem pro Archu úmluvy v nejsvětější svatyni. To symbolizuje Ježíšovo dílo. Štiplův reliéf je jinotajnou interpretací tohoto křesťanského motivu. Působí skrze měřítkové posuny jednatelů jako symbolický vhled do "mikroflóry" svědomí, v níž probíhají metastázy spásy či zatracení. 

Jindřich Zeithamml, Schrána, 2022, plátkové stříbro, dřevo, barva,
204 x 85 x 87 cm 

Barevná stéla vystavěná z různých plošných "obrazových" formátů tvoří střed empírové kruhové místnosti zámku Kačina. Kontrast barevné sochy a jejího čistě bílého architektonického rámce je sám o sobě výmluvný a může vést k celé řadě interpretací. Autor o svém díle říká toto: "Vystavená věc je jedna ze skupiny, kterým říkám schrány. Zabývám se tímto tématem průběžně od poloviny sedmdesátých let. Tato plastika je z roku 1982 a dokončena byla v roce 2022. Svým způsobem je tato Schrána sumou celé té dosavadní řady. Za pomoci barvy, architektonického uspořádání, vyložení vnitřního prostoru stříbrnými plátky, rytmického řazení jednotlivých zobrazených forem (tj. kruhu, čtverce, elipsy, nádoby, vodorovná, kolmá) a harmonického skloubení těchto prvků v jeden celek se pokouším zobrazit něco, co se v podstatě zobrazit nedá – není to vidět. Vnějšek (obal) slouží k ochraně a zároveň nás přibližuje / umožňuje nám vysvětlení toho, co je skryto uvnitř." Napětí mezi jasností vymezeného sochařské tvaru a mnohoznačností významů, které v sobě dílo jinotajně nese a kterými provokuje a prověřuje divákovu pozornost, je pro tvorbu Jindřicha Zeithammla typické.