Obraz rozvíjí téma autoportrétu v době covidové a post-covidové, kdy byli nejen umělci nuceni existovat a pracovat ve fyzické a sociální izolaci. Zbyňka Sedleckého vedla tato zkušenost k průzkumu a aktualizaci jednoho z nejstarších malířských žánrů – portrétu sebe sama. Umělost dočasného stavu společenských restrikcí, opatření a nařízení se promítla do "umělosti" sebe průzkumných sond. Autor se tu přiznaně maskuje a převléká do bílých vousů a části historického kostýmu. Inscenuje tak akademickou atmosféru obrazu, jakousi "painting noir", spojenou s dozvukem silné životní zkušenosti, za jejíž iniciací byla virová pandemie probouzející masově se šířící strach a úzkost. Podobně, jako to kdysi dokázal mor.