Obraz vznikal jako autorova expresivní a emotivní reakce na velkou uprchlickou krizi, kdy do Evropy uteklo mnoho lidí, zejména z Afriky a Blízkého východu (Sýrie). Ústředním motivem díla je ohnutá, zdeformovaná postava, rozpolcená ve vědomí svého osudu a zaseknutá v konstrukci plotu, který se snaží přelézt. Plotu, který metaforicky odděluje dva kulturně i sociálně rozdílné světy. Ruce jsou vztaženy k nebi v gestu zoufalé prosby. Historický moment nespravedlnosti a solidarity se tu metaforicky proměňuje v aluzi na časem prostupující biblické téma.